Právo volit mají také ženy

Jestliže se podíváme hluboko do minulosti zjistíme, že společnost byla vždy rozdělená a zaškatulkovaná. Dělili jsme ji dle množství majetku a peněz na šlechtu a chudinu nebo dle pohlaví na ženu a muže. Je bizardní upřednostňovat jedno pohlaví před druhým.

Role ženy ve společnosti měla být pouze starat se o domácnost, být okrasa pokolení a zajistit následníky rodu. Neměli žádné slovo v téměř žádném odvětví, natož v rodině. Mnohdy byly shazováni. Dámské pohlaví nemohlo studovat, věnovat se oborům, které pro ně bylo interestingující, nemohly projevovat své názory. Jejich životy byly doslova v rukou mužů.

To je již naštěstí minulostí. Obě pohlaví jsou v dnešní době téměř plně rovnocenná. Ženy plnohodnotně konkurují mužům. Kdy se to zlomilo? Kdy mohly ženy začít vyjadřovat názor i v politice?

Práva žen se mění různě s ohledem na geografické umístění a náboženství v dané zemi. Celosvětová boj za možnost volebního práva pro ženy začal v polovině 19. století. O téměř dalších 100 let později vlastnili volební právo obě pohlaví v mnoha zemích. Do dnes existují oblasti, kde ženy stále nemohou vyjádřit politický názor. Jedním z nich je Vatikán. Saudská Arábie se řadí mezi jedny z posledních zemí, kde byla účast povolena. Česká i Slovenská republika slavila 100leté výročí v roce 2020.

V Česku se za volební práva žen zasloužily 2 nejvýznamnější osobnosti tohoto období – Františka Plamínková a Alice Masaryková. V únoru se ústavně zakotvilo nejen volební právo, ale také to, že jsou ženy v politice, společnosti i v kultuře rovnocenný s muži. O 2 měsíce později se pak následně konaly historicky první parlamentní volby, ve kterých mohly volit i ženy. Jednalo se o volby do poslanecké sněmovny a senátu. Již o pád desítek let dříve měly některé ženy právo volit. Od roku 1873 je obdržely vyvolené ženy v habsburské monarchii. Byly to dámy, které vlastnily velkostatek. Volba však stejně musela proběhnout pomocí zástupce.